5. ročník - Přijímací zkoušky
Rozvíjet potenciál
"Myslí na všechny děti ve své třídě, jde mu o harmonii a jejich pocit štěstí. V jeho hodinách si každý najde svou parketu, každý něco vymyslí a vyřeší." Hana Matoušů
Cena a kde výuka probíhá
300 Kč za lekci + práce na domácí přípravu
V mých hodinách se držím těchto zásad
1. Smysluplnost zadaných úloh
Děti se v mnohých hodinách od učitele pouze naučí postup, jak řešit nějaký typ úlohy (např. jak sčítat zlomky), a tento postup pořád dokola aplikují bez přemýšlení.
Na zkouškách jsou často úlohy s netradičním zadáním a tam pak žáci selhávají.
Dítě následně neselhává pouze u zkoušky, ale především v samotném životě. Na mnoho životních situací nemůžeme použít opakovaně stejné zadání a hlavně … není šťastné spoléhat na to, že nám někdo dobře poradí.
Musíme své děti učit přemýšlet samostatně a ne jen opakovat, co kde slyšeli.
2. Úlohy mají mít stoupající obtížnost
Každá úloha má být v úrovni základní, kde se chytí i slabý žák. Následně stoupá obtížnost až po značně náročnou – zde získá i velmi silný žák možnost růstu.
V hodinách je zcela nutné, aby opravdu každý žák prožil úspěch a měl pocit, že něco zvládl.
Jen tak bude mít touhu pracovat na sobě dál.
3. Chyba je to nejlepší, co nás může potkat
Když úlohu vyřešíme bez chyby, tak jsme se mnoho nenaučili. Vlastně jsme jen potvrdili, že to umíme. V matematice velmi platí staré přísloví: „Chybami se člověk učí.“ Teď jde o to, jak s touto chybou učitel pracuje. Ve stručnosti: Nejhorší je pokárání.
Nejpřínosnější pro žáka je diskuze se spolužákem o tom, kde chyba nastala a proč.
4. Nejlépe se žák učí od spolužáka
Učitel přednášející před tabulí je to nejhorší, co může dítě potkat.
Nejlépe žák pochopí vysvětlení od svého kamaráda, mluví jeho jazykem a zároveň je schopen pochopit, v čem může jeho spolužák mít problém.
Hlavním úkolem učitele je pouze vytvořit vhodné prostředí pro diskuzi.
Toto je jeden z důvodů, proč je vhodné vyučovat ve vyšším počtu žáků.
5. Na řešení musí mít žák dostatek času
Často v hodinách učitel napíše odpovědi na tabuli jakmile má několik nejrychlejších žáků úlohu hotovou.
Zbytek jen opisuje výsledky z tabule.
Takto opsaná informace je v podstatě bezcenná.
I malé dítě používá na počítání prsty, dokud potřebuje. Deváťák potřebuje zase dostatek času na řešení rovnic.
6. Ve třídě má být přátelská a podporující atmosféra
Ve strachu z učitele či obavách ze soupeření s dalšími spolužáky se dítě nikdy nic neučí.
Může pouze opakovat to, co už má nadrilováno.
Skutečné poznávání a přemýšlení je blokováno strachem z kritiky, či opakovaně prožitého neúspěchu.
Mnozí dospělí mi popisují, jaké „traumata“ jim způsobovaly obavy z čtvrtletních prací.
7. Sebevědomí žáka
Toto je zcela zásadní moment. Když dítě přistupuje k úloze s pocitem: „Já to zvládnu“, tak jeho šance na vyřešení je výrazně vyšší – nebojí se chybovat, zeptat se, zkoušet, tipovat, přemýšlet. Když je to naopak, tak … 🙁
Práce učitele je v tomto bodu zcela zásadní.
Nepochybuji, že jsem schopen zajistit podnětné prostředí, ve kterém bude pohodová, ale pracovní atmosféra.
V mnohém mě celoživotně ovlivnily principy Hejného metody.